Obsah
Stezka slovanských bohů - Bílov
1. VÁŽENÍ
Vážení návštěvníci,
křižovatky mají v sobě něco tajemného a magického. Nutí nás k rozhodnutí dát se jen po jedné
z cest, které se před námi otevřely, a my dopředu nevíme, jestli se rozhodneme pro tu dobrou nebo pro špatnou. V pohádkách nabízí křižovatky většinou cestu k bohatství, ke štěstí nebo
k lásce. Snažíme se žít správně a na křižovatkách svého života váháme, po které stezce se dát, abychom nepůsobili zlo. Hledáme, o co se opřít, hledáme radu nebo příklad.
I teď stojíme na křižovatce. Zdánlivě se před námi otevírají tři cesty, ale vlastně zde je ještě jedna. Není vidět, protože už dávno zarostla a byla zorána. Existovala v jiném čase a chodili po ní jiní lidé, než ti, které kolem sebe potkáváme. Cesta vedla přes kopec Džbán vysoký asi 588 m,
a přes kopec Bukovec ležící jen o pár set metrů dál. Chodili po ní naši dávní předkové, protože to prý byla solná stezka, vedoucí ze středověku z Prahy do Němec.
A proto se teď na chvilku zastavme a vydejme se po stezce, která už vlastně není z tohoto světa, protože bohové, za kterými se vydáváme, již nejsou - zemřeli ve chvíli, kdy v ně lidé přestali věřit. A přesto by nám právě dávní slovanští bohové mohli říci cosi o našich předcích - a tak vlastně trochu něco i o nás.
Takže tedy vzhůru, vydejme se na velice starou cestu, na cestu za slovanskými bohy. Jít za nimi nám umožnil pan Josef Růžička, který v roce 1924 vydal knihu Slovanská mythologie. Povídání, které Vás čeká, je převzato především z této knihy, zatímco současné představy slovanských bohů, které také na stezce uvidíte, jsou představami studentů Gymnázia Plasy.
3. SVANTOVÍT
Svantovít byl bohem, který hrál v minulosti asi velice důležitou roli ve slovanské mytologii.
Jeho jméno je na první pohled složeninou dvou slov - svanto a vít. Svanto znamenalo svatý, světlý, druhá část pocházela ze staroslovanského Vid, což mohlo být chápáno jako videc, vědec, tedy někdo, kdo mnoho vidí, tedy i ví. Vševědoucnost Svantovíta byla znázorňována tím, že jeho sochy měly čtyři hlavy a šíje, směřující do čtyř světových stran. Tváře bývaly bezvousé, mladistvé, což připomíná slunce. V pravici držel roh hojnosti, který kněží naplňovali vínem.
Jeho zbraní byl meč, kterým jako bůh světla temné bohy porážel a přemáhal. A jako bůh, který každodenně vítězil nad tmou, byl Svantovít i bohem válečným. Jeho zvířetem byl kůň bílé barvy.
6. SVAROG A SVAROŽIC
Svarog je patrně jedním z nejstarších slovanských bohů vůbec. Byl bohem slunečním a byl vnímán jako okřídlená světelná bytost v mužské podobě s ohnivými paprsky. Sídlil na východě, kde se ráno koupal v moři. Na své denní pouti pak bojoval s démony mraků, při zatmění
ho ohrožoval drak nebo vlkodlaci. Jeho symbolem je ohnivé kolo, a proto bylo na jeho počest spouštěno o letním slunovratu z kopce ohnivé, hořící kolo na důkaz úcty k němu. Byl uctíván během slunovratů a rovnodenností.
8. ŽIVA A MORANA
Živa je bohyně života, země. Má svátek na jaře, kdy se země probouzí a zdobí se tisíci květy. Ctí se i tím, že se líbá země, jak také učinil praotec Čech na Řípu. Kdysi prý žil člověk, který uctíval víly a Živa ho za to naučila zapřahat voly do pluhu a orat. Bůh ho pak vzal i s vozem do nebe
a tam se z něho stalo souhvězdí Vozačeva kola, dnes známé jako Velký medvěd.
Morana je krásná žena a nepřináší jen smrt, ale má vliv i na úrodu. Je zosobněna zimou. Na jaře končí její vláda, proto se vynáší a utápí a tak ustupuje létu. Morana se dostala i do přísloví, které praví: "Proti Moreně není kořene."
10. LADA
Lada je jedním z největších božstev světelných. Vyskytuje se jako bůh pohlaví mužského - Lado, Ljadon i jako bohyně - Lada. Je božstvem jarním a letním a je ve spojení se sluncem, takže někde si ho představují s paprsky na hlavě. Lada je božstvo stojící v hierarchii božstev velmi vysoko, snad stojí i v jakémsi, možná milostném, poměru k Perunovi.
13. TUR
Tur označuje ve všech slovanských jazycích býka. Tur nebo také Tyr byl patrně bohem slunečním, který měl v plné míře všechny vlastnosti slunečním bohům přisuzované: odvahu, sílu -
i plodivou, bojovnost a slávu. Kult Tura byl rozšířen snad ve všech kulturách, což dokládají kromě jmen i amulety, obrázky a sošky nalezené v celém kulturním světě.
14. TRIGLAV
Triglav byl patrně jedním z nejvýznamnějších a nejdůležitějších bohů. Jak napovídá už jeho jméno, měl tři hlavy, které snad mohly trochu souviset se třemi pahorky v okolí Štětína, kde byl uctíván. Význam tří hlav je však asi hlavně v tom, že měl na starosti tři různé říše - nebe, zemi
a podsvětí. Jakožto bohu podsvětí mu byl zasvěcen černý kůň, který byl chován ve veliké vážnosti. Jeho sochy měly zahalené oči, aby prý neviděly lidské hříchy a nebyly jimi uráženy.
15. VĚTROBOHOVÉ
Slované považovali vítr za dech boží, větru se nesmí nadávat, jinak člověka potrestá. Nazýván byl různě, např. Stribog nebo Pogvizd. Je bohem dobrým i zlým a je v úzkém vztahu se sluncem, vodou, počasím a dušemi zemřelých. Je vševědoucí, neboť na svých cestách profičí celý svět, proto má často za úkol předpovídat i budoucnost.
16. BĚLBOG
Bělbog byl patrně předním bohem slunečním. Je opakem, hlavním protivníkem bohů temnoty, jakými byli Černobůh nebo Černohlav. Bělbog byl znázorňován jako usměvavý muž se znakem slunce a s malým trojúhelníkem, který byl často zobrazován u význačných bohů a je chápán jako vládce a vykonavatel spravedlnosti, což také souvisí s jeho spojením se Sluncem. Může v ruce držet pochodeň, symbol světla.
17. MELUZÍNA, VODNÍK
Meluzína je víla, která vypadá jako bílá paní s rozpuštěnými vlasy. Když vítr kvílí a skučí, říká se, že Meluzína pláče a lidé jí sypou za okno za oběť mouku a sůl, aby se utišila.
Vodník je bůh s obrovskou mocí ve vodách. V zimě je bezmocný a spí, na jaře se pak probouzí, láme ledy a způsobuje povodně. Je nebezpečný a potměšilý, ohrožuje plavce a rybáře.Ti mu hází jako oběť máslo, mlynáři mu obětují černou svini. Aby neškodi, obětují se mu také černé kočky, slepice nebo celé bochníky chleba.
www.bilovukralovic.cz